Listy Pohanského Otevřeného Fóra

BMWC 11 očima organizátora

Napsal(a) Eurik - 10. 09. 2008

Rád bych ještě jednou poděkoval Sothis, že se mnou i přes jazykovou bariéru chopila organizace BMWC 11 a odvedla skvělou práci (thank you). Také realizačnímu týmu za pomoc a podporu, všem, co připravili nějaký program nebo se na přípravě programu podíleli. Přestože díky patří všem, chtěl bych vyzdvihnout práci Amiry, která, ač oficiálně nebyla v RT ani mezi organizátory, s námi nezištně a dokonce na vlastní náklady dorazila a ubytovala se už den předem, aby nám pomohla s úklidem prostor na workshopy a rituály. Nyní bych rád shrnul, jak celá akce proběhla mýma očima. Více článků na toto téma zde i kekoliv jinde uvítám. Seznam odkazů na články ostatních pod tímto textem bude průběžně aktualizován.

Příprava BMWC před jeho samotným začátkem byla asi nejnáročnější částí. Přeci jen, organizátoři obyvkle mívají skoro půlroční čas na přípravu, my jsme na zorganizování celé akce měli jenom přibližně dva měsíce. Sehnat a zamluvit ubytování, dostatečně akci propagovat a zaregistrovat všechny zájemce nebylo vůbec jednoduché. Nic totiž není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Člověk tak nějak předpokládá, že když už má vlastní doménu (bmwc.org) s aktuálním obsahem, že třeba zájemce o účast napadne se na datum a místo nejbližší naplánované konference podívat. Ale ouha. Někteří mi ještě týden před akcí psali, že o ničem nevěděli, a to přestože pozvánka byla i na veřejné části Pohanského otevřeného fóra a navíc byla rozeslána na registrační adresy prakticky všech bývalých účastníků. S nedostatkem osob ale naštěstí nebyl problém. Krom “skalního jádra” BMWC a účastníků z poslední dobhy dorazili i noví zájemci, a tak jsme předběžně plánovanou kapacitu do 20 osob naplnili ideálně. Je pravda, že kvůli problémům s rezervací penzionu nám bylo ve čtvrtek dosti těsno, ale lidé to zvládli a přestáli - dokonce úplně bez stížností a remcání (za což jim nesmírně děkuji a musím říct, že mě to v jinak přinejmenším podle reputace poněkud “potížistické” komunitě příjemně překvapilo).

Paradoxně, až na několik okamžiků, kdy nám zatopilo (tedy spíše zalilo) počasí nebo jiné praktičnosti, byl pro mě samotný průběh akce bezproblémový a téměř beze stresu. To jsem jako organizátor vážně nečekal. Lidé se zdáli být mnohem samostatnější, více kooperující a obecně nápomocní, než kdy dříve, ale možná to bylo i tím, že společný tým oficiálních i neoficiálních pomocníků byl mezi účastníky v nadpoloviční většině

Nenechal jsem si ujít ani jeden z bodů programu, i když to někdy byl docela zápas s únavou. Účastníky jsme hned na úvod překvapili úvodním přípitkem inspirovaným germánksým sunbelem s nealko višňovým džusem, ale i přes skeptické, ba téměř až zhnusené pohledy jsme si nevysloužili žádnou kritiku. Pravidla zněla jasně - kdo se chce účastnit noční evokace, nebude předem vůbec pít. Dodržení této přísné a v českých pohanských podmínkách neobvyklé podmínky nakonec přispělo k atmosféře a úspěchu celé operace, jež byla experimentálním skloubením klasických démonologických technik a pohanského rituálu. Konkrétní detaily jsme se rozhodli podržet v kruhu těch, kteří se samotné akce zúčastnili, ale ohlas na akci byl veskrze pozitivní a dal vzniknout zájmu o další netradiční a experimentální praxi.

Ve čtvrtek jsme vyrazili na v porovnání s předchozími akcemi dost neobvykle pouze jediný výlet po nádherném okolí Sloupu v Čechách, do Svojkova a k Modlivému dolu, jen abychom se po návratu hladově vrhli na oběd a jali se pod vedením Amiry pět a tvořit popěvky. Skutečně se podařilo vytvořit nové, originálně české (i jeden anglický) mabonové “chanty” a nádherná atmosféra akce se rozvinula naplno. Velký pozitivní ohlas měl i mimořádně zdařilý úvodní rituál, odložený na odpoledne, aby se ho mohlo účastnit co nejvíce účastníků. Dvojjazyčná druidská slavnost na počest Merkurovi a Rosmertě ve stylu ADF vysloužila jeho tvůrkyni a hlavní realizátorce Sothis nemálo zasloužené chvály. Všichni jsme byli dojati a nabiti intenzitou těch překrásných slov, naše obětiny byly přijaty a volání vyslyšeno. Bohové a duchové místa nám byli dokonce natolik nakloněni, že zatímco před i po rituálu lilo jako z konve, na onu magickou hodinku déšť ustal a nás zalily prchlivé, ale neméně hřejivé paprsky slunce. Večerní šamanský workshop však musel již kvůli počasí být odložen, a tak jsme navečer zůstali v penzionu a podebatovali pod vedením TPM v moderované debatě o divinaci, jejích metodách, praxi a postoji k ní, o determinismu, fatalismu a o dalších zajímavých tématech. Tentokrát už zbyl čas i na seznamování se a volnou zábavu, kterou však většina z nás pojala spíše decentně. Věděli jsme, že nás čeká náročný den.

V pátek po snídani nás Lesem Kráčející oblažil nádhernými, dechberoucími fotografiemi ze své expedice do Norska i s patřičným výkladem. Obdvivná áách a óóch se z penzionu nesla až ke hradu. Po obědě se ti, kteří zrovna necítili potřebu se dospat nebo se potoulat po nádherném okolí, zúčastnili rituálu šamanské pavučiny. I přes ztížené podmínky poměrně rušné silnice za penzionem a hlavně zcela nečekaného “zapojení” se návštěníků shora z hradu, pod nímž se zahrada penzionu nalézala, si nakonec i tento bod programu vysloužil potlesk a příval pozitivní zpětné vazby. Z úrovně pocitové na “level” spíše intelektuální nás vystřelila obsáhlá přednáška o zvířecích transformacích, mýtech a pohádkách, kterou nás zaujala Sothis. Večer nás čekal jeden z hřebů programu - divadelní ztvárnění Novozélandského mýtu stvoření, kvůli kterému jsme si zamluvili místní lesní divadlo i s efektním nasvícením. Divošský rej herců-účastníků pomalovaných tělovými barvami a pastelkami na obličej jsem z vlastního rozhodnutí sledoval jen jako divák, a nesmírně jsem si ho užil. Následná oslava patřila mezi ty delší a veselejší, přesto většina z nás dorazila na Codyho dopolední přednášku a workshop odpalování sigilií.

Myslím, že nejsem jediný, koho lehký úvod do tajů postmoderní magie spolu s praktickou ukázkou této kreativní a praktické metody přesvědčil, že se sigilie vyplatí zařadit do eklektického repertoáru vlastní praxe. Poněkud neobvyklým a také neobvykle náročným programem byla odpolední honba za pokladem. Zhruba dvoukilometrový běh převážně do kopce, se čtyřmi zastávkami, které otestovaly znalosti, intelekt i ostrovtip závodníků dokázal, že čeští (angličtí, ani rakouští) pohani nejsou žádní čajíčkové, že zanjí svoje bohy, mýty, a dokonce i magické korespondence. Z klání vyšli jako vítězové TPM a Lithin, za suverénně nejlepší čas pod tři čtvrtě hodiny jim patří hold! Čas na běh i s úkoly byl po debatě s týmem odhadnutý na něco zhruba kolem celé hodiny… Závodníci doběhli upocení, vyčerpaní, drmolící kletby mým směrem, nicméně spokojení s vlastními výkony a s pocitem dobře vybojovaného boje. Za odvahu a snahu jim všem moc děkuju. Večer jsme se konečně dostali k šamanské cestě v hlubinách jeskyně v údolí Svitavky, která co do atmosféry a intenzity rozhodně patřila mezi absolutní špičky celého dění jedenáctky. Sehranému týmu Zahrady a Baraky patří naše díky a obdiv za tu magickou cestu do hlubin země, která myslím skoro všechny z nás velmi oslovila a poznamenala. Poslední noc v duchu v rohu kolujícího posledního vína byla tiší a spíše melancholická. Projevilo se, mimo jiné, že BMWC nese přízvisko konference právem. Došlo k zajímavé debatě a velmi produktivní diskuzi, co dala vzniknout dalším projektům. Fóru P)O(F večer přinesl dva (vlastně možná tři, ale o tom zatím pšt!) nové moderátory, a mě pocit radosti z dobře odvedené práce a hrdosti na naší, často ostře kritizovanou, pohanskou komunitu, která se zde i přes svou různorodost projevila jako plodná a tvůrčí.

Long live the BMWC a hodně štěstí budoucím organizátorům!

Další ohlasy:

http://lithin.livejournal.com/156001.html