Isaac a Phaedra Bonewits - Evropské turné 2008
Napsal(a) Eurik - 30. 10. 2008
O víkendu 25.-26.10. 2008 se ve Schwerte u Dortmundu na svém turné, uspořádaném s pomocí PFi, zastavila známá dvojice amerických pohanů, Isaak a Phaedra Bonewits. Zakladatel neopohanské náboženské skupiny ADF (Naše vlastní druidství) a velekněžka iniciační linie Wiccy přijeli přednášet o neopohanství z hlediska pokročilejších praktikujících. Přestože řeč přišla na polyteologii (rozuměj teologii náboženství s více božstvy), teorii i praxi magie, roli neopohanství v moderním světě, mnoho dalších témat - a dokonce krátce i na politiku, hlavním bodem programu bylo pořádání a vedení rituálů, především veřejných.
Přednášející se s námi podělili o mnohaleté zkušenosti s pořádáním rituálů různých tradic. Sami uspořádalli stovky ceremonií, od komornějších čarodějnických oslav až po veřejné druidské rituály, z nichž mnohé byly vskutku masové. Jejich návody, rady a připomínky byly vskutku inspirující. Isaac s námi prošel celý liturgický řád ADF, jehož je sám autorem, a obohatil veřejně dostupnou kostru o velké množství konkrétních rad, zásad, doporučení a praktických tipů, které mohou při pořádání velkého rituálu být užitečné. Mezi nejzajímavější koncepty patřilo třeba zdvihání energie v druidském rituálu pomocí estetiky a umění (tance, zpěvu, recitace poezie aj.) v kontrastu ke kvasierotickému zdroji ve většině čarodějnických rituálů. Díky tomuto zaměření jsou druidské rituály lépe použitelné pro veřejné účely a potenciálně dostupnější širšímu spektru účastníků. Vysvětluje to také vysoké procento LGBT “menšiny” v ADF, protože tím, že se energie staví na umělecké bázi a pohlaví a sexuální orientace jednotlivců vůbec nehrají roli, přešli na cestu druidství mnozí, kteří si se sexuální symbolikou a energií v čarodějnictví ve vztahu k vlastní sexualitě nevěděli rady. Stejně tak struktura vytváření posvátného středu a ochrana rituálního prostoru kombinací úlitby nespřízněným entitám a vzýváním tzv. strážce bran, boha nebo bohyně, kteří se mj. stanou ochránci oslavy a jejích účastníků činí rituál otevřenějším. Energie, ale i účastníci se mohou volněji pohybovat. Vše působí velice uvolněně, a i když se jednotlivci měli šanci zapojit jak do přípravy a provedení rituálu, tak do skupinových aktivit během něj, zpívaná vzývání a četné rituální fráze v irštině budily natolik kultivovaný a uhlazený dojem, že místy svým způsobem připomínaly křesťanskou mši.
Co mě při názorné ukázce rituálu překvapilo (na samotnou strukturu rituálů ADF už jsem zvyklý přes rok) byl kruh židlí, na které jsme si v pasivnějších částech rituálu mohli sednout. Bylo nám vysvětleno, že rituál nemá být testem odolnosti, a měli by ho přežít i fyzicky méně zdatní. Není důvod stát (nebo dělat cokoliv jiného) a trpět, spíše než se soustředit na samotný rituál - rituálu to neprospěje, spíše uškodí.
Na inkluzivní přístup, a možnost plnohodnotné účasti i pro tělesně postižené, staré či jinak omezené osoby byl kladen až překvapivý důraz. Ostatně i mnohá jiná praktická a bezpečnostní opatření zněla v českém kontextu spíše úsměvně. Představa, že by místo rituálu mělo být dostupné i vozíčkem, že by na místě měl být někdo se zdravotním tréninkem a další podobná opatření ve mě i přes odpor k jakékoliv diskriminaci vzbudila dojem, že ne ve všem je mladost české pohanské komunity handicapem. Vyjít do přírody a donutit účastníky se s ní a se svou tělesností poněkud více setkat je třeba pro mě v rituálech dosti důležitý rozměr. Miluju atmosféru vrcholků hor a hlubokých hvozdů a razím heslo, že neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečení účastníci. Je mi ale jasné, že jak léta poplynou, tyhle romantické představy spolu s mladým přizpůsobivým tělem schopným rychlé regenerace vezmou za své.
http://neopagan.net/
http://adf.org/
http://www.paganfederation.org/
To s těma židlema mě dost překvapilo. Osobně to vidím jinak, ale to asi nevadí.
Jo, tenhle moment překvapení byl zajímavý, všimla jsem si Tvého výrazu
Pokud budeme chtít přerůst ve skutečné náboženské hnutí, které zahrne lidi odlišných stavů, věku atd., budou taková uzpůsobení nutná.
Česká pohanská scéna je výrazně homogenní. 3/4 lidí mají od 15 do 30 let, je velké množství studentů a prakticky žádní rodiče.
“Prakticky žádní rodiče” je hodně přehnané tvrzení. Soudím, že stav komunity usuzuješ podle internetu, a podle toho, co lidi, kteří se tam vyskytují, běžně přiznají. Jen z okolí relativně blízkých přátel, o kterých vím, že jsou věřící - a byli nebo jsou aktivně praktikující - pohani vím o čtyřech rodičovských párech a jedné matce samoživitelce
A přes net znám i další lidi, kteří se tiše hlásí k pohanství a přitom už mají potomstvo, jedna dáma dokonce tuším vnoučata. Jen prostě nemají blogy, neúčastní se půtek, skandálů a obecně jsou méně “uřvaní” než omladina… To neznamená, že tu nejsou. Na veřejných akcích (BMWC) věkový průměr pozvolna, ale utěšeně roste. Teenageři, dříve skalní jádro sletů, jsou dneska skutečně omladinou a spíš raritkou 
většina lidí je přes dvacet. Než se nadějeme, bude mnohým přes třicet 
Naše komunita je mladá, ale ne ryze mladá - a taky nezůstane mladá věčně.
Nevím, přiznám se, že každého kdo by chtěl mít v kruhu židli bych asi hodně rychle vyrazil. Pokud někdo nemá zdravotně na to, aby rituál provozoval se vší úctou a respektem k bohům či čemukoliv co uctívá či s čím pracuje, pak to nemá dělat. Jak by to měli bohové brát vážně když není schopen jim vzdát hold uctivým postojem?
Tohle je pro mě opravdu neakceptovatelné. Doufám, že sem se Česká republika opravdu nikdy nedostane.
Vzhledem k tomu, že jediným a hlavním doporučením začínajícím pohanům bývá “uč se anglicky a studuj”, absolutně nechápu výše uvedené názory. O tom, že k rituálu je dobré zajistit alespoň omezený počet židlí pro osoby, které nevydrží po celou dobu rituálu stát se píše snad v každé knize, která se zabývá pořádáním rituálů pro větší skupiny.
Pohanství je náboženství dostupné komukoliv, kdo věří, ne sportovní disciplína přístupná jen mladým, nadaným a krásným, vybaveným stoprocentním zdravím a výdrží. Úcta a respekt neznamená schopnost udržet se dvě hodiny na nohou. A bohové jistě nejsou idioti neschopní pochopit, že člověk po operaci menisku během rituálu nebude s ostatními deset minut klečet.
Pokud rituály dělá skupina mladých lidí, kteří s tímto nemají problémy, netřeba řešit sezení a podobně. Ale pokud chceme dělat rituál pro větší skupinu lidí, jejichž zdravotní stav neznáme, je dobré to zvážit. Navíc nikdo z nás nemládne a za nějaký čas možná tu židli budeme sami potřebovat. Nebo snad, pokud si za půl roku blbě zlomíte nohu, na dobu než se vám zahojí přestanete praktikovat? Není náhodou neúčast na rituálu, přerušení či ukončení uctívání projevem neúcty?
A jen pro informaci - do ČR už tato praxe došla. V určitých částech našich dianických rituálů se sedí.
Jak říkám, mě to sice kapku zaskočilo, ale nevidím v tom problém. Do budoucna to možná taky zavedeme, ale momentálně pro to, a to zejména u menších, neveřejných nebo poloveřejných rituálů, nevidím důvod, proč bych se nemohl vyškrábat kamsi na vrcholek skály a tam ve stoje trpět, když mi to dělá dobře
Další důvod proč Dianická Wicca je pro mě tak zoufale daleko. Myslím, že ty rituály, kde se na pohanské rituály začnou dávat židle už nebudou ty rituály kterých bych měl důvod se zúčastnit. A zase to vráží dost velký klín mezi magií a pohanství. Z pohanství to pak dělá náboženskou show a odstraňuje z něj tu sílu obřadnosti a magičnosti. Ale zase se můžou prodávat nálepky “I pro staré a postižené”.
Tohle opravdu vidím zcela jinak a v tuhle chvíli to je pro mě absolutně neakceptovatelné s mým základním pojetím toho, co je rituál a podobné gerontofilní, pseudohumanististické tendence se mi jeví jako hodné pousmání.
Chápu, že podobným způspobem může bý koncipován rituál z hlediska praxe postmoderní magie a sed na židlích by mohl být např. v nějaké asáně.
Když nejsem schopen při rituálu stát a tak vzdávat dostatečnou úctu, pak si volím samozřejmě jinou adekvátní praxi. Ono doufám, že pro všechny není rituální a ceremoniální společná praxe v kruhu jedinou cestou, že?
“pak si volím samozřejmě jinou adekvátní praxi.”
Nechápu, jak je to myšleno, ale jestli tím skutečně myslíš, že když si dneska zraním nohu tak mám místo rituálu večer zůstat dřepět doma, protože přibelhat se o berlích není adekvátní, tak to vážně nechápu.
Tvoje představa, že se takové věci dělají kvůli “nálepkám” mě za lidi, kteří to tak dělají a patří mezi mé učitele a přátele, uráží. Dělá se to kvůli lidem. V některých zemích je už pohanství skutečně tak rozšířené, že jsou ve skupinách i starší a nebo fyzicky indisponovaní. Nedělá se to jen na oko nebo na efekt, ale skutečně kvůli nim. Odhodit přítele a vyřadit ho z účasti na rituálech jen proto, že se poranil nebo zestárnul, je fanatismus.
Nevím, za co současné pohanství máš, ale rozhodně je ta vize trošku mimo. Není to žádná elitářská ceremoniální cesta. Pohani svého času byli i děcka a lidi jednou nohou v hrobě, oslav se účastnila celá vesnice, a já nevím, proč by to dnes muselo být jinak.
P.S.: Možná bychom tuhle debatu měli přesunout na fórum, ať nespamujeme.
Cody, dianická wicca je pro tebe zoufale daleko zejména proto, že o ní zcela evidentně nic nevíš.
Výrazy jako náboženská show a odstraňování síly obřadnosti jsou taky vcelku mimo. Zrovna Bonewitsův rituál byl něčím, co by dokázalo oslovit i lidi, kteří nic takového nikdy neviděli, neslyšeli. Show je podle slovníku cizích slov “představení s velkým množstvím vnějších (výtvarných, zvukových, světelných) efektů” - pokud za efekty nebudeme považovat vizuálně přívětivý oltář, zpěv náboženských písní a světlo svíček, a za “představení” vedení rituálu knězem, těžko se do této definice trefíme. Obřadnost a magičnost se v onom rituálu naopak dala skoro fyzicky nahmatat.
Navíc právě ADF staví na tom, že je církví, nikoliv tradicí otevřenou jen malým uzavřeným skupinkám. Její obřady jsou provedením někde na pomezí wiccanských rituálů a křesťanských mší (které rozhodně nejsou nedostatečně posvátné proto, že u nich lidé sedí v lavicích).
A může se ti to líbit nebo ne, ale víra je i pro “staré a postižené”. Pokud se toho dožiješ, minimálně jedním z toho se v budoucnu staneš. Náboženství je o víře, ne o dočasném využívání toho, co ti daný systém může přinést. A věřit může každý, bez ohledu na svůj zdravotní stav. Označovat toleranci a vstřícný přístup k lidem jiného, než mainstreemového proudu za gerontofilní a pseudohumanistické je xenofobní. Zato to zcela zapadá do současného přístupu lidí v naší zemi - opovrhování starými lidmi a znevažování nemocných a zdravotně postižených. Ve víře a církvi však tento přístup místo nemá.
Úcta samotná je stavem mysli, pokud není tam, jakýkoliv “uctivý postoj” ji nenahradí. A naopak, úctu lze vzdát i jinak, než postojem. Pohanství je náboženstvím, které staví na praxi ve skupině a společných rituálech. Exkomunikovat někoho kvůli zdravotnímu stavu (nebo má někdo pocit, že věta: “pokud už nevydržíš celý obřad stát, pak si zvol jinou adekvátní praxi, v našem kruhu už se účastnit nemůžeš” by zapůsobila jinak?) je něco, co snad zůstane pouze jako myšlenka tady na webu a nikdy nebude převedeno do reality.
Myslím, že zde v tomto se neshodneme. Asi nemá cenu se k tomu jakkoliv dál vyjadřovat. Prostě to vidíme jinak.
Musím souhlasit jak s Eurikem, tak s Lucijí.
Osobně nechápu, jak Cody můžeš posuzovat, o co menší je úcta lidí, když nemají ten “správný postoj” a jak právě ty víš, že ten tvůj je ten “správný” a to samé platí o víře. Diskriminace jako taková je bezpodmíněčně neakceptovatelná a to co tady píšeš je diskriminací. Možná toto je akceptovatelné mezi magiky, ale pochybuji, že mezi většinou pohanů. Myslím, že toto si povíme asi tak za 30-40 let. Zdraví a sílu nebudeme mít bohům žel věčně.
Já jsme zde nikde neřekl Mab, že já mámten správný postoj, jen říkám, že mít žídle na rituálu mi přijde jako maximálně nevhodné. Možné by se tam časem mohly dodávat i televize, co kdyby se někdo nudil. A přece nebudeme diskriminovat lidi, kteří nevydrží mít plnou pozornost při rituálu. Za 30 a 40 let rozhodně nebudu po nikom požadovat aby mi dal na rituál židli. Pokud to zdraví na to mít nebudu, tak ten rituál v téhle formě dělat rozhodně nebudu. Ale jak jsme řekl, vy si klidně doneste židle, pohovky a jiné věci. Moje cesta je jiná.
Opět nepřiměřená reakce. Nikdo nemluví o nudě a nedostatku lenivého pohodlí. Židle na rituálu umožní účast i lidem, kteří stát nemohou nebo nevydrží, případně umožní účastníkům plné soustředění na obsah namísto nuceného odvádění pozornosti od bolestivých kloubů.
Náboženství není spartakiáda. Není jen pro zdravé a silné.
Myslím, že já jsem nepoužil slovo náboženství ani jednou. Ale takhle, pokud chceme z nějakého důvodu účast zdravotně slabším jedincům, asi bychom měli koncipovat rituál tak, aby nebylo židlí potřeba. Tedy v leže či v sedě či aby byl velice krátký. Mě osobně by židle v kruhu výrazně rušily.
Není problém uzpůsobit nějakou Vaši náboženskou praxi tak, aby to nebylo rušivé. Ale myslím, že omezovat ostatní tím, že narvete do kruhu židle není zase fér k ostatním. Věřím, že se dá najít vstřícné řešení pro oba dva pohledy.
Já to prostě vidím takto.
V pohanství jsou rituály náboženskými obřady. ADF je církev, tedy zase náboženství.
Pokud celou dobu mluvíš o rituálu ranního čištění zubů nebo vyvolávání magických entit, pak skutečně nechápu z jakého důvodu (na listech POHANSKÉHO fóra pod článkem o CÍRKEVNÍM obřadu / rituálu).
Stejně tak mě nenapadá nic, čím by židle v kruhu omezovaly ostatní účastníky.
Řekl bych, že tvrzení, že každý pohan provozuje náboženství je příliš odvážná. Momentálně teď mám v hlavě několik pohanů. kteří by to zuřivě odmítali.
Noira přeložila text o tom co je ADF a slovo církev jsme tam nenašel (http://adf.davnyobycej.cz/cs/Onas/Organizace/Co-je-ADF): “Ár nDraíocht Féin: A Druid Fellowship, Inc., také známa jako “ADF” je legální struktura pro novopohanské druidské náboženství. Je založena na představách a praktikách starých Indoevropanů, které jsou uzpůsobené pro prožívání a potřeby moderního člověka. Jsme nezisková společnost, organizovaná s cílem provozování celé řady legálních aktivit vhodných pro náboženskou společnost, zejména činností v oblasti náboženství, bádání, vzdělávání, provozování umění a charity.”
Nemluvím o čištění zubů (tuhle jedovatou poznámku jsi si mohla odpustit), ale rituálu v té formě jaké ho znám já. Rozumím tomu, že to nemusí být pro jiné akceptovatelné, stejně jako toto akceptovatelné není zase pro mě. Můžeme se rozejít s tím, že na to prostě máme jiný názor.
Názorová pluralita není vždy přínosem či pozitivním jevem. V tomto případě bych se nebála tvrdit, že tvůj názor je špatný a pro pohanské náboženství nepřijatelný.
Otázka špatnosti a nepřijatelnosti je věc velice subjektivní. Ehm, kdo jsi, že se cítíš hovořit jako universální arbitr za pohanské náboženství?
Jsem jedna z mnoha pohanů. A vzhledem k tomu, že žádný jiný pohan tvůj názor nepodpořil, nemusím být universálním arbitrem proto, abych se mohla domnívat, že vyjadřuji názor většiny.
Kdo jsi ty, že se cítíš být povolán k tomu, abys kritizoval postoj lidí, kteří se pohanským rituálům věnují většinu života (I. Bonewits, R. Barrett, Z. Budapest a další), oplatím-li ti stejnou mincí?
Aha takže ty jsi se sama za sebe rozhodla, že když se nikdo jiný nevyjádřil jako já, takže vyjadřuješ názor většiny. Zajímavé. No tím se mnohé vysvětluje. Čekám kdy začneš lidi popravovat.
Já se rituálům věnuju také většinu života a nekritizuju I. Bonewits, R. Barrett, Z. Budapest a další, ale tvrdím, že jejich metody mě osobně přijdou nevhodné. Neuctívám modly a nestavím se ke všemu nekriticky, Mám svůj názor a nebojím se ho říct. Myslím, že oni by to pochopili.
Jsem rád, že dokážeš bez urážek a vulgarit reagovat.
Ad ADF: V USA je z hlediska daňového úřadu církev a nezisková organizace stejnou institucí, tj. “non-profit” a má nárok na úlevu z daní. Proto ve stanovách nezaznívá výraz církev, ale nezisková organizace. ADF se ovšem explicitně chápe jako “církev” - otevřené náboženské společenství se vším, co k němu typicky náleží (kněžstvo, pravidelné obřady, místní kongregace atp.). Naposledy jsem tento postoj slyšela artikulovaný v diskusích ohledně zvláštních potřeb zdravotně znevýhodněných členů a ještě před tím, když probíhala diskuse o problematice zařazování/přijímání bývalých vězňů. Ačkoliv má ADF ještě daleko k vybudování některých struktur v církvích běžných (např. výuka dětí je horká novinka, projekt několika rodičů), *ideově* k tomu vždycky směřovala. Isaacův manifest je “stoletý plán.”