P)O(F Samhain 2008 II.

Napsal(a) Amira - 06. 11. 2008

Čas kolem Samhainu je náročné období roku. Alespoň pro mne. Už jsem smířená se začátkem školního roku, prací, koncem léta, ale moje smiřování se s definitivami a tedy i smrtí je nelehké. Asi proto mám ze všech svátků největší respekt právě ze Samhainu. A září pro mě připravilo další lekci vyrovnávání se s touto roční dobou v podobě příprav rituálu (prvního veřejného rituálu POF) a vším okolo.


Nemá smysl rozepisovat se o průběhu celých dvou měsíců plánování a zařizování, přestože byste při čtení rozhodně neusnuli nudou. Nakonec, kdo zná Codyho, Mab, Eurika a Amiru (mě)  jistě tuší, že to místy nebylo  nepodobné vyjednávání míru na Blízkém Východě.  Důležité je, že se podařilo uskutečnit něco výjimečného. Na jednu noc se sjeli lidé z Čech, Moravy, Rakouska, Velké Británie a navíc v krásném počtu téměř třiceti osob. Přijeli, aby společně uctili bohy, předky a všechny spřízněné, oslavili konec pohanského roku, viděli přátele, které nemají možnost vídat dostatečně často a zase o kousek posunuli vizi o jednotné pohanské komunitě.

Sobota byla až do pozdního odpoledne akční. Všichni se buď sjížděli nebo pomáhali s přípravami anebo báječně dotvářeli chaos. Nakonec jsme se sešli na domluveném místě a i když se někteří účastníci pokusili ohrozit na poslední chvíli rituál tím, že nevystoupili na určené zastávce, nepovedlo se a jejich podlý čin byl dopaden, odhalen a bylo zabráněno dalšímu sabotování.

Rituál. Když jsme přicházeli na místo, byla už téměř tma, viděla jsem málo a to i přesto, že jsem měla pochodeň (jedinou pochodeň v průvodu) . Už po pár metrech se celá skupina ztišila, šumy a někdy i  šplouchání nastaly jen při přeskakování malé strouhy, která vedla přes cestu. Každý kráčel pomalu a opatrně, až jsme došli k dvěma malým rybníkům, přes jejichž zrcadlově nehybnou hladinu se valil závoj mlhy a nad nimiž zářily hvězdy. Do této podívané se ozýval rytmický zvuk bubnu a na dohled byla znatelná záře ohně, kam jsme směřovali.  Karavana Pohanů zastavovala a jednu chvíli se zdálo, že tohle je ono, ten pocit dokonalosti okamžiku. Ale Codyho budnování vábilo jít dál.

Každý byl při příchodu Eurikem a Mab očištěn a během tohoto procesu se ozvalo jedno jasné zakrákorání někde blízko nás.  Ve filmu by někdo z hrdinů nejspíš  mírně škubnul hlavou, ale my jsme pokračovali dál. Hned po úvodním slovu a při meditaci dvou sil moje hlava konečně vypnula a jen se nechala unášet vším, co následovalo a obklopovalo mne. Rituál běžel hladce a každý si v něm určitě našel „svá“ místa, která jej zasáhla. U mě jimi bylo úvodní zakrákání, vítr, který se zvedl při Kráčejícího úlitbě Bohům,  Jožkův bardský výkon (tam by zřejmě přišlo druhé filmové škubnutí, které v reálu zastoupilo mrazení v zádech i konečcích prstů). Nicméně částí, která věřím oslovila snad všechny přítomné byla pocta Matce Zemi od Sothis. Celá zazněla česky naprosto bravurně a bylo až dojemné vědomí té spousty  energie a úsilí, jež Joanna musela  do učení se textu vložit. A víte, kdo tam byl, ví a kdo tam nebyl, ten předešlé i následující střípky stejně nedocení, třeba ten  o Airisovi, který všechny rozesmál při jednom kole obětování, kdy s šibalským úsměvem dodal: “ještě” a obětoval plamenům zbytek silné kořalky, nebo konec rituálu a pocit naplnění, nebo cestu zpátky do světel civilizace přes totální temnotu lesa …ale to už jsme se přesunuli do restauračního zařízení, kam, světe div se, všichni dorazili včas a bez úhony.

Restaurování nám šlo bez problémů a i tady se projevila Joannina pečlivost, kdy bardský večer pod jejím vedením vzkvétal. My jsme krom občerstvení, u kterého se někteří někřesťansky téměř poprali o jídlo, poslouchali básně, písně (díky Rakouská výpravo), vtipy, příběhy a vše možné a nemožné.

P.S.: Díky nám všem, doufám, že mi ten ošklivý pocit vnitřního uspokojení a radosti vydrží ještě hodně dlouho…

Zanechat komentář